V letošním roce oslavila premiéru v Divadle Na zábradlí divadelní inscenace AnderSen, která zve diváky do světa fantazie, dojemných příběhů se smutným koncem i osobních traumat z dětství vystupujících herců.
V letošním roce oslavila premiéru v Divadle Na zábradlí divadelní inscenace AnderSen, která zve diváky do světa fantazie, dojemných příběhů se smutným koncem i osobních traumat z dětství vystupujících herců, kterými jsou Dita Kaplanová, Magdaléna Sidonová, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Petr Čtvrtníček, Miloslav König, Ivan Lupták a Jiří Černý. Režisérem této originální inscenace je Jan Mikulášek a dramaturgie se ujala Dora Viceníková s Petrem Štědroněm.
Pokud se vypravíte na představení AnderSen, nenechte se zmást spojením spisovatele Andersena se světem pohádkové fantazie a zanechte děti raději doma. Představení je určeno pro dospělé diváky, kterým umožní vizuálně nahlédnout do dětství herců na jevišti a zároveň vlivem asociace i do svého dětského nitra.
Jinak se člověk dívá z pohledu dospělého na věci a události, které již otupil čas a jinak vše vnímá citlivá duše dítěte s bujnou fantazií, v jiných rozměrech vidí svá trápení i objevy a jen stěží se popere s traumatizujícími zážitky, které nedokáže samo zpracovat. Dítě je bezbranné, bez životních zkušeností těžce zpracovává své emoce a strachy, natož situaci, kdy nároky na jeho psychiku překonají hranici snesitelnosti, což může v jeho životě vést k tragédii.
Pokud se nevyrovná s úzkostmi, strachy a nočními můrami, které ho v dětství provázely, zůstanou navždy zakořeněny v jeho podvědomí a budou na sebe brát různé podoby. A přesně tuto problematiku vykresluje a zobrazuje AnderSen, který dává průchod tělesným i duševním otřesům vzniklých v dětství. Nelze se proto divit, že po prožitých dětských traumatech zakořeněných v podvědomí jednotlivých herců, končí v pohádkovém světě jejich výstupy v duchu rozpuštěného cínového vojáčka s jednou nohou, opuštěného děvčátka, které umrzlo na chodníku nebo víly, která si vzala život.
Budete svědky dávno zapomenuté minulosti jednotlivých protagonistů spojených s variacemi na pohádky spisovatele Hanse Christiana Andersena, které překvapí diváka v reálných obrysech, a které jsou zobrazovány tak, aby je divák v reálném světě pochopil. Kombinace obou témat je natolik silná a pochmurná, že již předem předestírá depresivní scénu, avšak o to překvapivější jsou úsměvné momenty, které toto ponuré prostředí přináší.
K pochopení inscenace a děje na scéně je pro diváka nutné zapojení vlastní fantazie, čtení mezi řádky a sledování děje z různých úhlů pohledů. Z hlediska orientace v aktuálním dění na jevišti a jednotlivých hereckých výjevech se jedná o poměrně složitou inscenaci žádající soustředěnost diváků. Vzhledem k neustále se vyvíjecí scéně, změně jednotlivých aktérů v popředí i důraz na jednotlivé momenty dějství, nečiní udržení pozornosti po celou dobu představení sebemenší problém.
Návraty do minulosti jednotlivých postav, vzpomínky na situace a události, které je vědomě nebo schovány v jejich nitru provází životem, nejsou sami o sobě až tak neuvěřitelným tématem celé hry. To, co činí inscenaci naprosto jedinečnou a originální, je projev přiblížení a podání jednotlivých životních událostí. Herci dokážou svojí dokonale propracovanou mimikou i gestikulací naprosto přesvědčivě vyjádřit své pocity nejen v době přítomné, ale zavedou diváka až k samému jádru vzpomínek leckdy mnoho let vzdálených. Velmi dobře zde funguje propojení jednotlivých vzpomínek se zážitky ostatních postav, jejich vzájemná komunikace i trefné doplňování.
I když na první pohled vypadá scéna po celou dobu představení dosti chaoticky bez jasně ohraničených pozic a pro některé diváky může být až trochu zmatečná, právě tento dojem dotváří celkový výjev a pocit úzkosti v ovzduší způsobeného nahromaděním dětských traumat. Zároveň i chaos může mít svůj vlastní řád a smysl, pouze je třeba jej v daném příběhu nalézt, a pokud se tak divákovi podaří, pak jistě docení záměr i hloubku dané inscenace.
Autorem hudby provázející děj, je Miloslav König, který je zároveň i jedním z hereckých představitelů a nutno zmínit, že právě hudební doprovod skvěle dokresluje celou atmosféru scény a dodává reálný rozměr dávno uplynulé minulosti. Stejně jako hudba, tak i scéna a kostýmy Marka Cpina, jsou pro tuto inscenaci dominantní, originálně podtrhují celkový dojem a velmi dobře splývající s danou atmosférou. Velmi významnou roli zde představuje i dvojí obměna scény, která dodává hře na zajímavosti a přináší divákovi určitou dávku osvěžení, stejně jako osvětlení pod taktovkou Jana Jungvirta.
Diváci si po skončení inscenace a odchodu z divadelního sálu kladou dvě otázky. První se dotazují, o čem vlastně hra byla a otázka těch druhých směřuje o méně či více let do minulosti. A právě v tom tkví jedno z divadelních poslání, kterým je zamyšlení a hledání odpovědí, což inscenace ve spojení parafráze Andresena s autentickými příběhy herců bezesporu splňuje, a tak mohu představení všem jednoznačně doporučit.
Obsazení:
Dívka s mušlí: Dita Kaplanová
Božena Němcová: Magdaléna Sidonová
Tanečnice: Jana Plodková
Sněhová královna: Anežka Kubátová
Císař: Petr Čtvrtníček
Kaj: Miloslav König
Cínový vojáček: Ivan Lupták
Andersen: Jiří Černý
Inscenační tým:
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Petr Štědroň a Dora Viceníková
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Hudba: Miloslav König
Light design: Jan Jungvirt
Fotografie z představení AnderSen
Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi
Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.
